Fara

Nejstarší zpráva o zástavbě pochází z roku 1398, kdy pozemek se zahradou (ortus et area) získal od převora a konventu křižovníků bratr Václav, klíčník od špitálu sv. Františka. V té době bydlel plebán kostela sv. Petra na místě dnešního domu čp. 1137. V l. 1421–1621 sídlila svatopetrská fara na místě dnešního čp. 1156. Někdy před rokem 1653 byla fara přeložena do dnešního čp. 1137. V r. 1653 kostel sv. Petra a okolní budovy (škola a fara) vyhořely a byly opraveny v l. 1659–1663. V r. 1680 vyhořela fara znovu, ale o rozsahu škod zprávy opět chybí. Vzhled barokní stavby zachytil půdorys pořízený stav. Františkem Zelinkou v r. 1790. Středem přízemí vedl průjezd, který rozděloval dům na severní čtyřtraktovou a jižní pětitraktovou polovinu. V jižní části domu bylo schodiště a dále v této části přisedalo k průčelnímu domu křídlo se salou terrenou, zmiňovanou ještě v r. 1816. K S části ve dvoře přiléhal dřevěný záchodový přístavek s pavlačí. Stropy pokojů byly malované. Průčelí s malovanou postavou sv. Petra nebylo v plánu zachyceno. V r. 1844 byla fara zřejmě důkladně přestavěna a v této klasicistní podobě se uchovala do r. 1893, kdy byla zbořena a nahrazena novostavbou podle plánu A. Wiehla (fasáda) a stav. Bulíře (půdorys). Dokončena byla r. 1894. Kartony ke sgrafitovým malbám s postavami českých patronů dodal – podle Wiehlova návrhu – Celda Klouček, provedl Ladislav Novák a K. V. Mašek, který vytvořil i nástropní dekorativní malby sálů v 1. patře. V r. 1981 byly kvůli špatnému stavu sejmuty vázy z atiky, r. 1990 proběhla generální oprava fasády.

Průčelí uzavírá výrazně vytažená lunetová římsa, zdobená sgrafitem s postavami světců (sv. Cyril, Václav, Vojtěch, Ludmila, Prokop, Anežka a blíže neurčená zemská světice) a atika, v jejíž sgrafitové dekoraci jsou umístěny nápisové destičky: Víra, Naděje, Láska. Mezi okny zvýšeného přízemí jsou vsazeny: heraldický znak křižovníků (vlevo) a NMP (vpravo). ...

Dům dvoutraktové dispozice uzavírá hlubokou parcelu, vzadu se zahradou. Vyjma schodištních částí je podsklepen řadou segmentově klenutých místností. 

V 1. patře, které je pojato jako piano nobile, se nacházejí tři místnosti s malovanými stropy (původně salon a jídelna) ve stylu neorenesance a rané secese.